Prvotní podmět
Výzkum dlouhodobé dodávky inzulínu vedl již v 70.tých letech minulého století k úvahám a posléze i pracím na konstrukci permanentního dávkovače inzulínu. V roce 1964 sestrojil první IP v Los Angeles Dr.Arnold Kadisch z Californie.
Měla to být alternativa k dispozici těm pacientům, kterým ani konvenční ani intenzifikované inzulíno-terapie nestačí pokrýt flexibilitu jejich fyziologických potřeb. Vždyť zdravý pankreas pracuje stále a ne jen pětkrát denně, takže i při terapii opakovanými injekcemi různých inzulínů může dojít k nedostatečnému zásobování.
Dnešní pumpy
Dnešní inzulínové pumpy dodávají inzulín v krátkodobých intervalech, doslova dle potřeb a nejvíce se blíží fyziologické funkci pankreatu v těle. Z pumpy vede přes katetr ke kanyle. Ta je fixována na těle a pumpa „mozek“ velmi důmyslného zařízení je nastaven na požadované dávkovací schéma (režim) bazál a bolus.
Bohatá historie vývoje
Muzeum vědy v Londýně v Anglii popisuje Mill Hill Infuser jako první inzulínovou pumpu a její použití dokumentuje od roku 1976.
V roce 1976 vznikl ve Fyziologickém ústavu ČSAV první funkční prototyp inzulínové pumpy IP-1. oficiálně se uvádí datum konstrukce IP-1 v roce 1980-83 autor Ing.P. Hirš. Později IP03 v roce 1984
V roce 1978 výzkum vytváří další, funkční řešení, a tak přichází s prezentací první přenosné inzulínové injekční stříkačky auto syringe AS2F.
Jihokorejská společnost Sooil také uvádí v roce 1980 svoje zařízení. Říká mu umělý pankreas. Společnost Sooil je dnes známá pro své inzulínové pumpy Dana, které jsou distribuovány po celém světě.
Podle našich informací je Promedos, první světová inzulínová pumpa postavená za pomoci společnosti Siemens. Objevuje se v roce 1981 a jeho cena v té době je 6000, -DM. Uživatelům byla předávána prostřednictvím smlouvy o půjčce. Bazální i bolusové dávky stanovuje ošetřující lékař.
O rok později se přidala společnost Eli Lilly s pumpou Betatron I a Betatron II
V polovině osmdesátých let následovaly různé firmy s jejich modely. Všechny mají jeden společný rys. Životnost baterie umožňuje maximálně čtyři hodiny provozu. Pro nabíjení je zapotřebí 220 voltů.
Za všechny jmenujme výrobce Travenol (USA), Minimed (USA), Nordisk Infuser (DK)
Pro programování bazální rychlosti přichází v roce 1985 společnosti Hoechst a Disetronic ze Švýcarska v rámci pump řady H-Tron s prvním programátorem u ošetřujícího lékaře.
I v rámci sovětského bloku vznikají takřka „na koleni“ projekty takových zařízení.
V bývalé NDR v roce 1985 je to pumpa Syrotron.
V tehdejší ČSSR pak inzulínová pumpa společnosti Kovo Brno v letech 1985 až 1987.
Počátkem devadesátých let byla v Brně vyvinuta pumpa DI2 PC Medipo Brno vyráběla Metra Blansko a.s. Jejíž další výroba však, podobně jako výroba pumpy IP03,zanikla
V Jižní Koreji se v roce 2005 objevila i inzulínová pumpa firmy Sangki, která měla integrovaný glukometr.
Vroce 2006 byla uvedena na trh inzulínová pumpa s kontinuálním měřením firmy Medtronic Paradigm 554/754
Implantabilní inzulínové pumpy
Již v 80.letech existoval i projekt inzulínové pumpy, která by byla přímo implantována do těla pacienta v oblasti jaterní. Vývojem se intenzivně zabývaly především společnosti Minimed a Siemens, ale tato cesta se pro řadu problému ukázala zatím jako nereálná. Hlavní problém je v tom že se zatím nedaří vyrobit inzulín s vyšší koncentraci, ideálně 500Ui a stabilizovat tuto koncentraci při teplotě lidského těla alespoň na 30 dnů.
V Jižní Koreji se v roce 2005 objevila i inzulínová pumpa firmy Sangki, která obsahovala integrovaný glukometr.
Nejnovější inzulínové pumpy, které jsou k dispozici od roku 2010, eliminují tubus katétru . Prostřednictvím automatické propíchnutí kanyly a celkové hmotnosti přibližně 25 g se tyto tzv. Patchové pumpy (miničerpadla) vyznačují velkým uživatelským komfortem. K ovládání těchto zařízení je zapotřebí dálkové ovládání. Tímto je řízena bazální dávka, korekce a bolus. Zařízení bývá integrováno i s glukometrem. Průkopníky této bezesporu zajímavé cesty jsou zejména firmy/produkty : Minimed, Omnipod, Ypsomed
